Za chvíli už tu budou prázdniny a my se opět rozjedeme na tábory. Připomeňme si jejich atmosféru zápisem z toho loňského.
Představte si louku. Prázdnou zelenou obdélníkovitou louku, která se mírně svažuje a je obklopena lesem ze tří stran a štěrkovitou cestou ze strany čtvrté. Teď do vrchní části této louky zasaďte malou dřevěnou chátrající boudu a pár týpků, co se do ní snaží dostat. No a už zjistíte, že si nemusíte nic představovat, ale že máte před očima každoroční začátek července, kde se snažíte z krásné prázdné louky udělat krásné skautské tábořiště. Když nad tím přemýšlím, tak si nedovedu představit, že bych někdy začátkem července nebyl jedním z týpků dobývajících se do podezřelé budovy. Pravda, občas jsem týpek, co se nedobývá, ale z bezpečné vzdálenosti radí a směje se, ale každopádně začátek července je kompletně spjat se stavěčkou tábora.
Přece jen bylo s letošní stavěčkou spjato pár prožitků a vjemů, které si (pokud jste tam nebyli) asi nevybavíte, a tak se vrátíme k rozvíjení naší představivosti. Přestavte si tu starou známou louku a nechte na ni týden v kuse svítit slunce. Ve vaší mysli by tak měla vzniknout představa louky suché, což pak znamená, že nemusíte stavět v holínkách a avie dokáže dojet přes louku až kam potřebujete. Tudíž nemusíte všechny věci tahat přes celou louku ručně a navíc ony věci zůstanou suché. No a pak si ještě vemte, že louku nikdo měsíc nesekal a tak je třeba si představit jednoho vyčleněného týpka s kosou, který se s ní celý den snaží sekat. Nutno podotknout, že některé slabší povahy (zato však inteligentnějšího charakteru) zbaběle vyměnili kosu za křovinořez. Jinak probíhala stavěčka klasicky. Přijelo se, vyházelo se z aviie, vynosily se podsady z kuchyně, postavily se dva hangáry a šlo se spát, protože toho měli všichni plné zuby. Druhý den už začala pohodička a dokonce přijel i šéf stavěčky, Bulďa. Co se za druhý den stihlo? Vlastně kromě pár partiček magiců nic moc, protože se nikomu nic nechtělo dělat, ale známá dvojka Hedý-Peťa si kopali latríny (kdyby jednu, ale hned tři vykopali, hamouni), Bagr se učil stavět kamna (a díky tomu jsou v Čáslavicích již kamna pevná) a zbytek se tak rozdělil mezi stavbu podsadových stanů a vybavování hangárů. Co se dělo třetí den stavěčky si již moc nepamatuji. Předpokládám, že to bude tím, že jsme se flákali ještě víc. On se totiž zase potvrdil typický zákon práce Orionu, kdy se i přes vysoký počet pracantů a málo práce nic nestíhá.
No a byl tu čtvrtý den stavěčky a tím pádem i první den tábora. Zatímco se dodělávali poslední úpravy, napochodovala do tábořiště banda odvykačů závislých na elektronických spotřebičích. No a začalo zabydlování. 
Přitom se nedalo nevšimnout poněkud velkého prostoru pro ne zas tak moc lidí. Tábořiště se totiž stavělo s ohledem na další tábory, které tu pak byli po nás, a tak jsme se trochu ztráceli (ale byl to docela luxus mít celý stan pro sebe. Popřípadě týpko jen pro sebe). Poté přišel na řadu jeden zajímavý člověk. Sir Samuel Bulďa Elánius, velitel Ankh-Morphorské městské hlídky, nabíral nové členy. A světe div se, všichni měli zájem se do ní přihlásit. A všem se to povedlo a mohli tak složit slavnostní přísahu včetně všech formálních náležitostí a v Ankh-Morphorku vznikly čtyři nové strážnice. A byl tu první táborový večer a slavnostní zahajovací oheň plný uvítání, zpěvu a kouře (ze dřeva samozřejmě).
Ráno konečně mohl začít správný táborový život. Budíček od Grga a rozcvička, která nabrala nových rozměrů, neboť letos měl každý na výběr ze tří možností, jak po ránu protáhnout své tělo a mysl. Dopoledne se ještě dodělávali všelijaké vymoženosti do našich obydlí a odpoledne se to mohlo pořádně rozjet. Byla tu první akce našich nových hlídkařů a zasvěcení do detektivní činnosti. Úkolem bylo vyřešit co nejvíce případů, které se staly v ulicích města. Zatím samozřejmě žádná vražda ani spiknutí, jen takové malé hloupůstky. Třeba tu bylo podezření na pana Kolíka Deiva Aťsepicnu, že prodává nekvalitní výrobky nebo Havelock Vojťál Vetinari se snažil přijít na to, kdo ho pomlouvá a pak tu byl taky pochybný Mrakoplaš, u kterého se našla velmi podivná kniha. Když ji však Elánius otevřel, nic v ní nebylo. Nevím, proč kvůli tomu tak Mrakoplaš vyváděl.
A bylo tu pondělí a všechno bylo v Kelu. Konkrétně celé město bylo v Kelu. Stává se vám, že se někdy probudíte na jiném místě, než usnete? Tak možné to asi je, ale usnout na strážnici v Ankh-Morphorku a probudit se na strážnici v Kelu (i když technicky vzato pořád v Ankh-Morphorku) je trochu pochybné. Jak se to přihodilo nám naštěstí dokázal vysvětlit Kvestor Michal z Neviditelné university. Tento divný pán ve špičatém klobouku nám vysvětlil, že po včerejším otevření pochybné knihy z ní byla vypuštěna zaklínadla, která nás vždy přenesou na nějaké pěkné místo na Zeměploše. Kupodivu tento pán i věděl, co je třeba udělat pro zastavení tohoto skákání v prostoru. Stačí jen zopakovat kouzlo a napsat ho zpět do knihy. No a tak naši noví členové městské hlídky neřešily vraždy, ale hráli si na mágy.
V úterý jsme se objevili na okraji plochy. Kupodivu nikdo nebyl dostatečně nešikovný, aby přes okraj přepadl. Pak se ale zjistilo, že někdo přepadnout musí, protože naše zaklínadlo je zapsáno na ocase A‚tuin. Naštěstí přišel jeden chytrý pán (na ty chytré pány jsme měli docela štěstí) a věděl přesně, co je třeba na sestavení skafandru k výpravě přes okraj. Sice získávání součástí skafandru vyžadovalo trochu agresivního boje, ale stálo to za to.
Písek. Středa byla ve znamení písku. Být místním klačským domorodcem v poušti a zjevit se mi tu přes noc město, asi by to se mnou seklo. Oni však byli z jiného těsta a tak na nás zaútočili. Vše se ale rychle vysvětlilo a navíc jsme prokázali velké dobrodiní a rozhodli se pro místní sehnat vzácné suroviny. Nic jiného nám vlastně nezbylo, bo jinak by nám pak neukázali námi hledané zaklínadlo. A tak se šlo na výlet.
Jsou místa, kde by jste se vážně objevit nechtěli. Třeba takový Überwald. A to ještě přímo do bojiště mezi upíry a vlkodlaky. Ovšem i s tímhle si hrdinní hlídkaři poradili. Zatímco starší důstojníci a další obyvatelé města šli shánět zaklínadlo do okolí, zůstalo na mladších vojensky ubránit a ekonomicky zajistit chod města. Více se tradičně kladl důraz na defenzívu a pak není divu, že se zapomíná na funkce některých ekonomických budov. Tak se může stát, že se bijí vlkodlaci s upíry přímo v ulicích města a hlídka je naprosto bezmocná. A to k tomu ještě musí dávat pozor na bláznivého dědka, který mívá takové nápady jako jít se koupat uprostřed bitvy. No ale vše dobře dopadlo, nikdo nebyl pokousán a bláznivý dědek si vzpomněl na znění zaklínadla. Pak jen uklidit město po bitvě a čekat, co přijde zítra.
Pátek byl, co se místa náhodného skoku v prostoru týče, velice příznivý. V Omnii nás uvítali přímo božsky. Na naši počest uspořádali velké hry se spoustou disciplín, které si mohl každý člen hlídky vyzkoušet. Závěrem pak byl oheň se švédským stolem. Nikomu přitom nevadilo, že na výběr je jen chleba, špekáček a těsto.
A tak to pokračovalo dále. Na Vyvažovacím Kontinentě jsme pomohli zvolit novým císařem lidem milovaného Olgana Dělniče, v horách Beranní hlavy jsme pomohli čarodějkám a pak se objevili u elfů. Ti opět nezklamali a prokázali svoji náturu sadistických pomstychtivých a krvelačných bytostí. Měli z nás druhé Vánoce, když nás přinutili bojovat pro svou radost mezi sebou. Ale mi jsme si to také užily a vytvořily tak druhé pokračování hry s názvem Enemy Territory – Operation Discworld. Tentokrát šlo o dobývání bunkru opět s nutností využít co nejefektivněji týmové role. No a příště si budeme dávat pozor na granáty.
Poslední místo, kam nás magická kniha zanesla, byla Smrťova říše. Znáte Smrtě ne? Takový černobílý chlapík s kosou, který ví vše, ale občas něco nechápe. Bohužel však Smrť nebyl doma a tudíž nám nemohl zaklínadlo dát. Sehnání tohoto zaklínadla zabralo hlídkařům celý den, který strávily na cestách při hledání Bel-Shamotova chrámu, ve kterém byl Smrť držen. Bylo tedy nutno se do chrámu dostat, nepadnout do žádné pasti a pak přemoci bandu náboženských fanatiků. Ovšem v tu chvíli se objevil sám Bel-Shamot a hlídkaři museli urychleně přijít na to, jak se s ním vypořádat. Rychle byli sesbírány artefakty po celém chrámě a rituálně spáleny, což s tímto krvelačným bohem seklo. A pak jen prohledat chrám ve snaze najít poklad. Na těle Bel-Shamota byly nalezeny jisté klikyháky, dle kterých bylo naznáno, že je třeba hledat v lese s lopatkou v ruce. V již pokročilém večeru tedy vyrazila každá strážnice do lesa vyzbrojena baterkami a polní lopatkou a hledala správné místo.
Dle své barvy pak každá strážnice našla svůj svítící strom a mohla začít kopat.
A ejhle, nikde nic nebylo. To však nikoho neodradilo a brzy každá strážnice našla druhý svítící strom své barvy.A ejhle, opět se nic nevykopalo. A tak již velmi morálně pokleslí hlídkaři došli ke svému třetímu stromu a již na třetí pohled naznaly, že tady před nimi již někdo kopal. A tak se morálka vrátila a po třech chvílích byla na světě nová oddílová trička (ještě bych vám mohl vykládat pohádku o tom, jak se tato trička dostala na tábořiště, ale to by bylo na déle).
A pak tu byl poslední celý den tábora, kdy už však Ankh-orphork byl v místě Ankh-Morphorku a ne na místě, kde nemá co dělat. Ráno se dospávalo, poté odpočívalo a později se začalo balit. Večer jsme se rozloučili u slavnostního ohně a zadoufali, že za rok se na táboře zase všichni sejdeme a pokud možno i ve větším počtu.
Svišť
Fotky z tábora: https://plus.google.com/photos/101536626402275962123/albums/6044058032138930577?banner=pwa