Chilská republika je přímořský stát ležící v jihozápadní části Jižní Ameriky. Hlavním městem je Santigo de Chile a úředním jazykem španělština.
Byla jsem oslovena, abych se s vámi podělila o zážitky ze svého pobytu v Chile, kde jsem minulý rok studiem a cestováním strávila šest měsíců. Je toho strašná spousta, co by se o Chile dalo napsat, ale protože vás nechci zahlcovat zbytečnýma informacema, tak se zaměřím na to, co mě osobně zaujalo a překvapilo a snad to bude trochu zajímavý i pro vás. A pokud vás bude zajímat cokoliv dalšího, tak se neváhejte ptát osobně 😉 .
Často se říká, že u nás jsou lidi hrozně protivní a odtažití a že všude v zahraničí je to lepší. Asi to tak nebude všude, ale pro Chile to rozhodně platí. Všichni místní jsou neuvěřitelně milí, usměvaví a ochotní vám se vším pomáhat, což je pro cizince, který se najednou ocitne sám na druhé straně světa, úplně super. Dobře to dokládá třeba moje zkušenost z prvního týdne, kdy jsem v centru města čekala na svoje spolužáky a přišli ke mně dva policajti. Trošku jsem se vyděsila, co jsem provedla, ale ukázalo se, že chtěli jen vědět, jestli nepotřebuju s něčím pomoct a upozornit mě, abych si v centru hlídala věci před zlodějema a skončilo to tím, že se chtěli společně vyfotit (foto jako důkaz :)).
Méně pozitivním typickým rysem chilanů (a asi všech latinoameričanů) je, že jsou neuvěřitelně nespolehliví a nedochvilní. Třeba vyučovací hodiny některých profesorů sice oficiálně začínají v osm, ale všichni vědí, že dřív než o půl deváté tam vyučující nebude a tak jsem tam ze začátku vždycky seděla sama, než jsem se naučila, jak to funguje. Ještě horší to pak bylo se setkáními se spolužáky na společných projektech, který většinou dopadly tak, že já jsem přišla včas (alespoň ze začátku), moje spolužačka z Francie zhruba o půl hodiny později a zbylí chilští spolužáci s ještě větším zpožděním nebo vůbec.
S tím souvisí taky to, že jsou tam lidi dost líní a přestože žijou půl hodiny cesty od absolutně nádherných hor, tak tam spousta z nich nikdy v životě nebyla. Asi jediný sport, který je v Chile (a v celé Jižní Americe) nesmírně populární je fotbal, i když se mu většina lidí věnuje spíš jako diváci. V době, kdy jsem tam byla, zrovna probíhala kvalifikace na mistrovství světa, což vedlo k tomu, že se všichni chilani úplně zbláznili. V průběhu zápasů národního týmu bylo možné poznat každý gól z neskutečnýho řevu, který byl slyšet v celým městě a aktuální výsledky hlásil dokonce i řidič v metru. Samotnou kvalifikaci pak oslavovaly tisíce lidí celou noc a skončilo to pár zapálenýma autobusama a zásahem policie, jako každá významnější událost v Chile 🙂 .
Kromě místních lidí vás ale v Chile na první pohled zaujme něco jiného a to naprosto úžasná příroda. Vzhledem k tomu, že se celý stát táhne přes území dlouhé přes 4000 km, tak tam najdete snad všechny přírodní útvary (nevím, jak líp to nazvat), které vás napadnou – pouště, hory přesahující 6000 m.n.m., lesy tak jak je známe u nás i pralesy, oceán, suché stepi, sopky (a taky tam s velkou pravděpodobností zažijete nějaké menší zemětřesení), a asi nejnavštěvovanější oblast – Patagonii se spoustou ledovců a ostrůvků na úplném jihu jihoamerického kontinentu. A protože tady popis zdaleka nestačí, tak na závěr přidávám několik fotek z mého cestování po Chile (a Argentině a Bolívii, protože tam je to taky krásný 🙂 ).
Lisa