V historii národa českého je jistojistě spousta významných událostí, osob či bitev, na které můžeme vzpomínat s nějakou dávkou obdivu, radosti či hrdosti (dá-li se býti hrdý na něco tak destruktivního, jako jsou bitvy).
Můžou se vést debaty na téma, která bitva v našich dějinách byla nejvítěznější, který panovník největší a nejosvícenější, která událost měla největší vliv na běh dějin našeho národa a podobně. A napadlo vás se někdy zamyslet, která událost byla v našich dějinách nejvtipnější? Mým největším adeptem na nejvtipnější událost v českých, popřípadě československých dějinách je Bitva na Bajkalském jezeře neboli jediná námořní bitva (jezerní bitva, chcete-li být šťouralové) v historii Československa.
Událost se stala 16. srpna 1918 a přičinili se o ni českoslovenští legionáři, kteří se snažili probojovat přes jednotky Rudé armády do Vladivostockého přístavu a odtud na západní frontu do Francie. Tato námořní bitva byla jednou z mnoha operací, která pomohla legionářům dostat se přes soutěsky hlídané Rudou armádou kolem Bajkalského jezera. Po různých šarvátkách se legionářům podařilo získat dva parníky Fedosja a Sibirjak a pár menších plavidel. Problém byl v hlídkujících lodích Rudé armády, které legionáře velmi ohrožovaly. Nejvíce problémů hrozilo od dvou ledoborců Bajkal a Angara, které byli modernější než ukořistěné parníčky a také vyzbrojeny více děly a kulomety.
Legionáři se rozhodli vyzbrojit parníky čtyřmi houfnicemi a svést 1. námořní bitvu v našich dějinách. Vypluli směrem k přístavu Myšová, ve kterém měla Rudá armáda největší zásobárnu. Výhodou byla mlha, díky které získali moment překvapení, a přesnou ranou vyřadili vyzbrojený ledoborec Bajkal z provozu. Poté ještě zasáhli nádrž s palivem a způsobili spoustu dalšího zmatku a destrukce v přístavu. Poté však Rudoarmějci zahájili palbu z obrněného vlaku a legionáři byli nuceni se stáhnout.
Poté zůstával problémem jen druhý vyzbrojený ledoborec Angara, který byl rychlejší a dokázal vždy zastaralým parníkům ujet. I ten byl však dohnán v jednom z dalších přístavů na jezeře, kde se však posádka již vzdala. Nevzdala se však ze strachu z parníčků, ale protože už neměla po dalších pozemních operacích legionářů žádnou podporu ze břehu.
Díky škále operací (včetně této parníkové bitvy) se legionářům podařilo ukořistit několik vlaků a velké zásoby a také zlikvidovat Rudou armádu v této oblasti a tím si zajistit cestu až do Vladivostoku.