Káťa se o prázdninách vypravila do Buenos Aires v Argentině. Jaká překvapení a strasti jí cesta připravila se dozvíte v následujícím sice dlouhém, ale velmi zajímavém článku….;)
Jak se nejlépe dostat do Argentiny? Přes smlouvu, kterou uzavřela naše ministerstva, v jejichž kompetenci je vzdělání. Ideální postup je si zapsat v rámci školy předmět španělština, následně v květnu očekávat od zahraničního oddělení příchod nabídky a pak v šibeničním čase odevzdat veškeré dokumenty, jelikož už budete o všem dopředu vědět. Tradičně se jedná o měsíční jazykový kurz (já měla 14denní) s příspěvkem kolem 6-7 tisíc pesos (já měla překvapivě taky tolik). Taky se připravte, že se podmínky mohou kdykoli změnit , buďte připraveni žádat to, co sami nenabídnou. V podstatě si jen musíte zaplatit letenku a pak si ve škole zajistit, že vám ji proplatí a jim poradit, ať ji nechají proplatit zase tou organizací, co to pořádá.:) Letenku tedy nepotřebujete tu nejlevnější, ale i tak, co jsem tak slyšela, měla by se pohybovat mezi 20 a 25 tisíci Kč.
Můj pobyt v Buenos Aires se lišil od většiny mých cestovatelských zážitků. Užila jsem si v rámci něj nejvíce poznávání nových lidí, kultury a jídla. Neviděla jsem vodopády, hory ani zajímavá zvířata, nekoupala jsem se v moři, nestopovala jsem, ani jsem nelezla po ledovcích. Stejně jako v Anglii na Erasmu jsem tu byla se studijním cílem; tentokrát naučit se španělsky. Na to jsem tedy měla pouhých osm dní výuky a osmnáct dní života.
Jak se blížil den odjezdu a já zjišťovala informace o cílové destinaci, pomalu mě zachvacoval strach. Pokud by vše, co jsem našla, měla být pravda, tak jen co překročím práh letiště, tak mě okradou a znásilní; a to pak také pokaždé, když vyjdu znova do ulic. Jenže já získala grant a všechno by to mělo být zdarma…to přece nemůžu odmítnout.
Málem jsem se už zachránila svou nedůsledností při zjišťování formalit…chyběla mi ESTA, tedy vízum potřebné pro vstup do USA…ano, i pro pouhý přestup. V takové chvíli si uvědomíte, že tam opravdu chcete a mobilizujete všechny své i cizí síly, abyste toho dosáhli. Měla jsem hodinu a půl…Pro zisk ESTY stačilo vyplnit online formulář, zaplatit nějakých 12 dolarů a pak jen vyčkat na potvrzení. Jenže to by bylo moc jednoduché a tak součástí toho dokumentu bylo číslo OP, který mi ležel bohužel doma. Bratr tam bohužel tentokrát neležel a já začala obvolávat, kdo by tam tak mohl zajet. Zároveň jsem se ho snažila zjistit i bez občanky. Samotnou mě překvapilo, že ho nemám v žádném dokumentu v počítači, neví ho mamka a nemají ho ani ve škole.. Tedy, tam ho nakonec nespočetněkrát blahořečená paní Matějková z děkanátu vyšťourala z mého cestovního pojištění k Erasmu.
Foto: Londýn z letadla, moje cesta nevedla jen přes New York
Na letišti v Buenos Aires jsem proměnila jeden ze svých dolarů na pesa a dle průvodce ve španělštině, co jsem dostala od Lisy, nastoupila na autobus 8, kterým jezdí z letiště místňáci – porteňos (od slova přístav –puerto). Na rozdíl od Tienda Leone, kterým zase jezdí turisté, nestojí 20 dolarů (cca 500 Kč), ale pouhých 5 pesos (cca 15 Kč). Jediným problémem je, že se v něm nedá platit jinak než speciální kartičkou (tarjeta Sube), kterou lze pořídit za 30 pesos (Ale je možné, že se cena liší, jelikož se mě zaměstnanci metra při jejím prvním dobíjení pobaveně ptali, za kolik jsem ji dostala já.). Tu já jsem tou dobou ještě neměla, ale dle průvodce jsem oslovila lidi frází, kterou mi doma přeložil google translator, vrazila jim peníze a už se jelo.
Po dvou hodinách cesty se člověk dostane do centra a pak už záleží na tom proč tam vlastně jel. Já měla asi tak 30 minut na to najít svou školu a napsat rozřazovací španělský test. Škola nalezena do 15 minut a vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, test napsán dokonce za 5 minut. Přiřadili mě na kurz comidas y costumbres (jídlo a zvyky) …juhuu.. Pak jsem absolvovala diskuzi na téma, že mám kurz opravdu zadarmo a po předložení několika emailů a certifikátů mě nechali jít…Vydala jsem se na ministerstvo školství pro peníze z grantu. To ovšem taky nebylo jen tak.. prý dostanu šek až se začátkem lekcí… tedy za pět dní. Jenže když jsem zjistila, že dostanu docela dost peněz, radši jsem si sebou nic moc dalšího nevzala. Argentinská pesa nikdo nechce a tak je jejich prodej strašně nevýhodný. S devíti dolary v kapse jsem věděla, že víkend asi jen tak nepřežiju a ukecala to na dva dny. Následovala neméně těžká část; sehnat ubytovnu, kterou mi doporučila Kája a ze které na mé maily nereagovali, a přemluvit je, aby mě tam chvíli nechali bez rezervace a bez placení.
Na adrese jsem sice našla dům, ale že by vypadal jako ubytovna, to ne… Chyběl název a na žádném z 18 zvonků taky nic. Po čase se ve vchodu objevili nějací lidi.. moje šance!! Svou téměř nulovou španělštinou jsem docílila toho, že mě pustili do prvního patra za dvoje dveře. Tam už na mě čekal můj anděl strážný 😀 – Charly, spolubydlící, který mi od té doby až vlastně do konce pobytu pomáhal s překladem a vlastně celkově životem v Buenos Aires. Ještě proběhlo jedno nedorozumění ohledně mé neexistující rezervace, kdy jsem už měla vybaleno a následně balila vše zpět, ale jakmile přišel největší šéf ubytovny, díky mé známosti s Kájou, která tam spala dva roky dříve, byla jsem pojata za důvěryhodnou osobu a postel byla má. Získala jsem taky dvě spolubydlící – Bianku z Brazílie a Ivanju z Kolumbie.
Druhý den mě ráno příjemně překvapil email, hlásající že penízky dostanu ještě dnes a já se vydala na dobrodružnou cestu ulicemi Buenos Aires. Po cestě domů mě nikdo nepřepadl a já tak slavnostně zaplatila nejen za uplynulou noc ale za celý pobyt – bydlení vyřešeno!!
Vstříc nebezpečnému městu
První nepostradatelnou pomůckou, kterou mi doporučili snad všichni z podlaží, se stala aplikace Como llego, která je pravděpodobně jediným místem, kde jsou nějaké informace o dopravě ve městě. Obsahuje dvě kolonky (odkud/kam), po jejichž vyplnění se ukáží všechny možné navazující spoje z místa A na místo B. Vzhledem k tomu, že na zastávkách je většinou pouze číslo autobusu, který ještě může podle podčísla zespodu kapoty jet na různá místa, není bez této aplikace využití autobusů v BA prakticky možné. Časy se zde však neukazují a stejně tak nikdo netuší, kdy který autobus přijede.
Každým dnem jsem byla, co se týče pohybu ve městě, smělejší a odvažovala se jít sama na metro či autobus v pozdějších (či dřívějších) časech. Došlo mi, že si sice jako samotná holka musím dát pozor, abych nepůsobila moc jako turista, ale že dokud se nepohybuju na vyloženě nebezpečných místech, jsem schopna samostatného pohybu.
Svým nočním životem mi město přirůstalo čím dál víc k srdci. Co večer jsme s Argentici na bytě zpívali a hráli na kytaru a následně tančili salzu či něco podobného . Bianka nás dvakrát vytáhla zadarmo do divadla – 1. na folklorní balet národního souboru, 2. Radioteatro (ano, nic moc jsem z toho neměla, mluvili do mikrofonů.. no ale tak procvičení španělštiny to bylo :D). Samozřejmě jsem se postupně jala objevovat jednotlivé městské čtvrti.
Centrum
V centru Buenos Aires stojí Kongres, jehož spojnice s plaza de Mayo tvoří hlavní tepnu města. Na ní se nachází spousta zajímavých architektonických kousků, z nichž nejvýraznější jsou budova, která znázorňuje Dantovu knihu Božská komedie, a Casa Rosada, což je růžový prezidentčin palác.
Foto: by Jan Redeimacher, Casa Rosada v noci
Taky je to oblíbené centrum různých protestů (minimálně jeden denně jsem zaznamenala) a boční uličky, které na ni navazují, jsou místem mnoha umělců, prodejců a směnárníků. Pro směnu peněz je nejznámější ulice Florida street, kde lze najít nejvýhodnější kurzy pro zisk argentinských pesos. Ač je to v podstatě černý trh, v Argentině je to nutností každého rozumného občana a název povýšil na blue market (tedy trh modrý). V Argenině je obrovská inflace a peníze tedy ztrácí hodnotu každým dnem..to je také důvod, proč se nedá pesos legálně výhodně zbavit..a proč je v každém jídelním lístku psána cena tužkou.
Recoletto
Má asi nejoblíbenější čtvrť se nazývá Recoletto a její dominantou je hřbitov s domy velkými jako menší domky. Vlastně působí jako menší klidnější městečko uprostřed toho velkého kolosu jménem Buenos Aires. Známý je především hrobem slavné Evity – Evy Perón, která byla a stále je idolem mnoha Argentinců. V této čtvrti je dále kulturní centrum moderního umění, muzeum umění, velká železná květina, která je v noci krásně nasvícená a také působiště skupiny Fuerza bruta. Jejich show vyjde na 100 pesos, ale rozhodně to za tu cenu stojí!! Diváci jsou uprostřed, ale taky pod, nad a kolem veškerého dění. Aktéři se nachází postupně v podstatě všude a jedny z nejefektnějších čísel jsou většinou za použití obřího průhledného bazénu, který se ze stropu přibližuje na diváky až skoro na zem či tahu větru, který některé z diváků dokonce umožní vyzvednout až ke stropu za aktéry.
Caminito a Boca
Poslední čtvrtí, kterou stojí za to popisovat je miničtvrťCaminito nacházející se uprostřed chudší části města. Bylo mi tedy rozmluveno tam jít pěšky a opět jsem musela použít aplikačku Como llego BA. Caminito je plné krásně veselách barevných domů a je v podstatě takovým muzeem pro turisty. V každé druhé restauraci tančí profesionálové tango a na ulicích jsou roztodivné stojánky s obrázkama (tanečníci, fotbalisti, ..), se kterými se může člověk za poplatek vyfotit. Mě se poštěstilo si i zatančit…to mě tak oba z páru poté, co jsem na ně asi moc civěla, chvíli posunky přemlouvali, ať to zkusím. A já se nechala, jelikož jsem tam vyrazila dva dny poté, co jsme si se spolubydlícíma vyšli na lekci tanga.
A Boca? Ta je hned vedle a vše co je z ní bezpečné, jsou dvě uličky, které míří z Caminita přímo k obřímu fotbalovému stadionu nejznámějšího fotbalového klubu v Argentině. Taky dost turistické místo..
Foto: Fotbalové hřiště v Caminitu
Oproti plánu jsem nakonec jela i pryč z této čtvrti autobusem… samotný pohled do rozmlácené ulice mi připomněl Cejl a já se radši nehecla.. přece jen jsem slíbila, že budu opatrná
Další výlety
Kromě obcházení čtvrtí je možné podniknout i větší výlety pryč z města. Nenabízí se jich moc, jelikož samotné Buenos Aires je dost velké a všechno je tak dost daleko. Zaslechla jsem i o jiných výletech, než jsem podnikla já, ale k žádnému jsem nedostala příliš velké doporučení. Jedná se tedy pouze o výletní městečko Tigre a výlet do Uruguaye.
Uruguay
Do Uruguaye se jezdí přes řeku trajektem… Přímo na druhé straně je nádherná vesnička Colonía. Ta je sice krásná, ale maličká a mimo sezónu, kdy se dají využít dlouhé pláže k celodennímu slunění, ji projdete do tří, maximálně šesti hodin. Já tam mohla být libovolně dlouho, jelikož jsem tam měla v plánu koupit lístek na autobus do Montevidea. Potkala jsem se tam však se dvěma veselými českými učenci, kteří si tam vyjeli na výlet z pětidenní konference a společně s nimi si užila spoustu vtípků na téma, „Máme tu 12 hodin a ono tu nic není..:D“. Pomohla jsem jim zabít čas geocachingem, tancem na pláži i focením a následně se oddělila do Montevidea.
Foto: Pláž Colonía
Tam jsem dojela již v noci, ale otrlá z Buenos Aires jsem se odvážila jít až do hostelu sama. Tam jsem z důvodu předraženého busu z Coloníe neměla ani na nejlevnější pokoj (koedukovaný, nezamykatelný), a tak jsem dostala slevu a slíbila, že něco přinesu druhý den. To mi trochu zkomplikovalo prohlídku města, jelikož bylo vše daleko, a věž, kterou jsem chtěla navštívit před otevřením směnárny (10:00), byla zavřená taky do 10. :D. Naštěstí se jen tak nezaleknu nějakého času a objevila jsem, že jsou v ní schody, které vedou ještě výš.. Použila jsem je a nalezla vchod na střechu. Bylo to naprosto boží..nad celým městem a beze skla, které by bránilo focení..:) Přečkala jsem tam tedy celé ráno…směnárna, snídaně, zaplatit a hurá na pořádnou obhlídku. Zhruba dvě hodinky jsem brouzdala městem a pak následovala Free tour (ty jsou v každém hlavním městě a dalších zajímavých městech všude po světě, prakticky to znamená prohlídku vedenou mladým průvodcem plným energie, který na konci přijme dýško, ale když nechcete, nezaplatíte nic), ze které jsem musela utéct na bus zpět do Buenos Aires.
Foto: Výhled z věže v Uruguai
V podstatě jsem pochopila, že sem nikdo nejezdí na delší dovolenou..Většina turistů je tu na minivýlet z BA jako já, nebo z Brazílie. Není tu moc co vidět, ale stojí za to prostě zkouknout pár domů a zajít si do nějakých muzeí. Taky jsem objevila super zelené papoušky v parcích (prý jsou i v BA, ale tam jsem je neviděla). Taky je zde prý velké podzemí, které je ovšem zavalené, aby ho náhodou někdo nepoužil negativně. Jakmile skončí zima, v ulicích začnou Uruguaiané nacvičovat na karneval a předhánět se v bubnování.
A pryč
Pokud se chcete dostat zase zpět, dejte si pozor, abyste kromě návštěvy všech zajímavých míst potkali nějaké ty místňáky a poznali je trochu (i kdyby to byla třeba jen chvilička se sympatickou prodavačkou pásků..:)).
Ač je pro BA typické tango (a my i absolvovali jeho lekci), musím spíše doporučit běžnou diskotéku či housepárty, která bude plná energické salsy. Taky stojí za to zastavit se na nějaké poulišní vystoupení (ať už taneční, hudební, či komické). Na jídlo byste měli ochutnat pravé argentinské hovězí na rožni, alfajores (sušenky), medialunas (croissanty) a empanadas (briošky). Na pití pak typicky Argentinský Paso Toros (nealkoholická, grepová limonáda).
Foto: Jan, Charly, Káťa (s Paso Toros), Ivanja, Gille
Zpět můžete výhodně letět třeba přes New York a i 10 hodin tam stojí za návštěvu ;-). Když už máte jednou zařízenou ESTU, každý další přestup v Americe postupujete rychle s místňákama a máte naprostou svobodu v pohybu (pokud nepřesáhnete 90 dní, které se sčítají po dobu dvou let, což je délka platnosti ESTY).
Šťastnou cestu a budu se těšit na Vaše zážitky….
Káťa